zpět (back)

Zpověď managera


"Bože... Haló, slyšíš mě Bože???
Určitě mě slyšíš... Chtěl jsem se ti svěřit...
Víš přece, jaký jsem....
...
Ano, říkám svým nadřízeným všechno, co jsem slyšel, říkám i to, co si myslím, že by mohla být pravda, propouštím lidi, někteří mají rodiny...
Ach Bože, když pomyslím na jejich malé hladové caparty, tak mě až jímá u srdce...
Jo, jo, jo....samozřejmě, že tě to taky dojímá, ale já jsem schopen za ně uronit i slzu!!! A ty, jak ty jim pomáháš???
...
Vidíš, mlčíš, asi tvé svědomí nebude tak čisté...
...
No tak se na mě nezlob, nemyslel jsem to tak. Vím, že s nimi cítíš...
Ale oni, ó velký Bože, oni nemají slitování !!!
Kdybys viděl, jo... jo... ty vidíš, jak oni dokážou být zlí!
Pomlouvají, závidí, nikomu nic nepřejí..
Dokonce i jejich děcka už se jim začínají podobat! Já bych je..!
Cože??? Ale no ták... To já jen tak žertuji, znáš mě... Jsem dobrák...
A jestli si myslíš, že lžu, zeptej se těch, kteří ve fabrice zůstali.
Klidně za tebou některé z nich pošlu, jen se zeptej !
Počkej, ó velký Bože, tady někde musím mít seznam s jejich jmény...
Tady !!!
Ne, to je seznam propuštěných v první vlně... tak tady...
Sakra, to taky není ono, to je seznam těch hajzlíků, co mě pomlouvají... ti teprve vyletí...
Promiň, ó velký, řekl jsem "hajzlíků"... Moc, moc, moc se omlouvám, už se to nebude opakovat!!!
...
Že by to bylo ono???
Ne, to si píšu, co kdo o mě řekl... To víš, už nejsem nejmladší. Jak si to mám všechno pamatovat? Ještě by se mi pak mohlo stát, že potrestám nepravého!!!
Áááááá... tady to je!!! Vidíš, tihle všichni mi mohou dosvědčit, že jsem v jádru dobrý chlap...
Cože??? Jak to vím??? Přece by na mě nenadávali, zvednul jsem jim platy a dostal je na lepší místa... Tak vidíš, že jsem dobrák...
Bože? Bože, proč koulíš očima? Není ti něco? Infarkt??? To nemůžeš Bože, neumírej!!! Kdo by se pak o mě staral?! No táááák... už je ti líp ??
Uff, to se mi ulevilo... Já ti měl o tebe takový strach... skoro jako o sebe.
...
Bože, víš, že si nikdy nestěžuji a nikdy jsem po tobě nic nechtěl...
No dobře, tak možná jednou, když jsi mě dostal do té funkce, ale jinak celkem nic...
Nemohl by sis některé nepřejícníky... jako... víš, v jejich zájmu... tak jako povolat k sobě už teď ??? Vždyť není na co čekat, u tebe by jim bylo líp!!!
Hmmm, tak nemohl, jo??? Tak to jsi teda zklamal moji důvěru... To si musím zapsat...
Kde mám ten papír... už si tě píšu...
...
Ale tak se nezlob, zase jsem jen tak žertoval... ha, ha... Znáš mě...
Co my dva už jsme si spolu užili... Jen ty a já, dva nepřemožitelní... Nemrač se, sranda, ne ??
No, ale zpátky k věci...
Chtěl jsem se ti svěřit... Včera, když jsem přijížděl z práce domů, svítilo sluníčko a svítilo mi přímo do očí tak silně, že jsem skoro neviděl na cestu. Neviděl jsem ji, vůbec jsem tu kytku neviděl a přejel jsem ji... Byla celá polámaná, asi už se jí nedá pomoci...
Bože odpustíš mi to??? Já ji opravdu neviděl!!!
Prosím, prosím... a ještě jednou tě moc prosím... odpusť, Bože, nechtěl jsem ji přejet!
A tady, ó veliký, tady jsem ti za to přinesl pár tisícikorun...
Já vím, já vím... úplatky nebereš... dám to faráři na opravu kostela.
Tak mockrát děkuji a opatruj se... a mě taky!!!
Jóó a nezapomeň si to zapsat, taky už nejsi nejmladší... Celkem je toho půl miliónu, celá moje vánoční odměna a škrtni tu kytku!!!
Tak pa, Bože, musím letět zpátky do práce..."