Neblázněte...

Slyšel jsem názor, že prý ryju do přesčasů, protože závidím těm, co na ně chodí jejich platy. :-)
No to určitě...Je mi úplně jedno, kolik si kdo vydělá, stejně tak je mi jedno, jestli chce někdo strávit podstatnou část života v práci. Ale vadí mi lidská naivita (slušně řečeno). Někdo mi říkal, že je to typicky česká vlastnost : mně se to nemůže stát. Ano, věříte, že jste bohové, ale jen do té doby, než vás někdo srazí zpátky k zemi.
Dnes si říkáte : no a co, mám to zaplaceno a až se bude propouštět, určitě nepropustí někoho, kdo tak dobře makal. Jenže zítra se najde někdo, komu budou vadit třeba vaše nedbale zavázané boty nebo váš věk, a postará se o to, aby vám bylo jasné, že takhle to dál nejde...a pak, nehledě na vaši dosavadní práci "poletíte".
Stejně jako v manželství, x-let se můžete pro partnera(-rku) přetrhnout a ten vás pak vymění jako se mění ojeté auto za nový model. Pak teprve začnete přemýšlet, vyčítat si a nadávat.
A ještě něco mi vadí, když už jste ochotni pro penízky udělat "maximum", tak nejdříve přemýšlejte. Nikdo (a z vedení už vůbec nikdo) vám neudělá nabídku, která by pro něj byla nevýhodná. Takže až za vámi někdo přijde s tím, že si můžete udělat pár dnů volna, které si pak nadpracujete, zamyslete se, proč to dělá. A třeba zjistíte, pro koho je ta nabídka výhodná.
A neplatí to jen o přesčasech, ale všeobecně. Třeba když vás někdo bude přesvědčovat, že na vaší práci je postavena celá fabrika a její prosperita, že TO prostě musíte udělat, že když TO neuděláte dnes, bude hrozný průšvih atp. A nakonec se ukáže, že na vaši práci nebo vašich činech je postavena prosperita několika lidí a výše jejich kont.