Vážený pane ...

Vážený pane řediteli,

ačkoli se v dnešní době stále častěji používá elektronická komunikace, rozhodla jsem se zvolit písemnou formu a klasickou poštu.
Předem bych Vám chtěla poděkovat za Vámi pořádanou akci "Den otevřených dveří". Nepracuji ve Vašem podniku a nikdy jsem tam nepracovala (ani nikdo z rodiny). O akci jsem se dozvěděla z médií a řekla bych, že byla celkem vydařená (lepší než Humberto, kde chtěli za vstupné nekřesťanské peníze). Přesto si však nemohu odpustit několik kritických připomínek...
Vaše pohádky na začátku představení bylo dost dlouhé, nudné a příliš abstraktní. Moje děti např. vůbec nepochopily, co je to ten zisk a nejmladší se nakonec rozplakal, když slyšel, že dobří lidé museli odejít. Uvědomte si, prosím, že v pohádkách má vítězit dobro nad zlem a ne naopak!
I když se akce jmenovala Den otevřených dveří, většina dveří byla zamčená a ještě zajištěna řetězy, takže jsme se kromě oficiální trasy nikam nedostali a děti chtěly vidět slibované otroky při práci... Také komentář mi silně připomínal jeden český film, to bylo samé : "trubky, trubky..a tady můžete vidět trubky...". Takhle si exkurzi nepředstavuji. Když se průvodce někdo ptal, jak se ty trubky vyrábějí, ten zvednul mobil, někam volal, pak pokrčil rameny a řekl, že tam zrovna není žádný odborník a že on je tam teprve krátkou dobu, prý stážista.
Děti si také stěžovaly, že v celém areálu nebyl ani jeden stánek s cukrovou vatou, na kterou si při návštěvách cirkusů zvykly. Na začátku sice poznaly mezi účinkujícími i slibovaného klauna, ale byly zklamané, že nemá červený nos. Doufala jsem, že aspoň na závěr si ho nasadí, ale on místo toho vykládal další nudnou pohádku o nějakém odrážení ode dna. Vrcholem bylo jeho arogantní odmítnutí, když jsem jej požádala o společné foto. Když zjistil že nejsem žádná celebrita, ale nezaměstnaná svobodná matka čtyř dětí, jen se na mě zašklebil. Místo focení mi nabízel nějakou práci na balení a pak že se mi aspoň podepíše na smlouvu.

I přes zmiňované drobné nedostatky si myslím, že takových taškařic je v našem regionu opravdu málo a tak Vám za ně touto cestou srdečně děkuji nejen já, ale i mé čtyři děti.

S pozdravem,

                    Marie Bláznivá